15. Ceny české filmové kritiky, které pod moderátorskou taktovkou Jana Špačka proběhly v pražském prostoru ARCHA+, udělaly radost tvůrcům celkem sedmi děl. Nejlepším filmem uplynulého roku je podle českých kritiků a kritiček Amerikánka, snímek režiséra a producenta Viktora Tauše posbíral během večera přenášeného živě na ČT art celkem tři sošky. Další dvě připadly celovečernímu hranému debutu Veroniky Liškové Rok vdovy.
Amerikánka, příběh dívky vyrůstající v dětském domově v komunistickém Československu, přerostla během několika let z osobních vzpomínek v divadelní, a nakonec i filmovou adaptaci. Výsledkem je silně stylizovaná, surrealistická jízda, která nezapře své divadelní pozadí, a podle českých kritiků a kritiček také nejlepší film loňského roku. Rozjímání o mezigeneračních traumatech a nefungujícím systému vyneslo ocenění také režiséru Viktoru Taušovi a autorovi production designu a návrhů kostýmů Janu Kadlecovi.
Drama Rok vdovy nevypráví o smrti, jako spíš o životě po životě. Jak totiž jeho vyprávění plyne, věcně a citlivě ukazuje, jakou díru v životě zanechá nenadálá a předčasná ztráta životního partnera. Je u toho možná melancholický, nikdy ale citově nevydírá, a dovede dojmout, pohladit i pobavit. Veronika Lišková v psychologickém dramatu poprvé opustila dokumentární formu, hluboký zájem o člověka pod drobnohledem jí ale zůstal. Ocenění české kritiky získala Pavla Beretová za ztvárnění titulní role ženy, která se po náhlé smrti manžela musí vyrovnat se ztrátou a zároveň překonat útrapy kupící se byrokracie. Cenu převzal také Eugen Liška za nejlepší scénář.
Nejlepším dokumentem roku byl vyhlášen dynamický portrét fotografky Libuše Jarcovjákové v režii Kláry Tasovské s názvem Ještě nejsem, kým chci být. Není v něm jediný klasický kamerový záběr, nevystupují v něm mluvící hlavy, neobsahuje žádné dobové snímky ani zinscenované rekonstrukce. Přesto je jedním z nejsilnějších a nejautentičtějších svědectví z dob komunistického Československa, které kdy spatřilo světlo světa. Zážitek z něj je mnohovrstevnatý, emotivní a intimní, a jen stěží na něm lze najít cokoli negativního.
Jako nejlepší herec byl oceněn Oldřich Kaiser za roli nemluvného, novým sousedem i úřady zkoušeného protagonisty Zahradníkova roku. Režisér Jiří Havelka se ve snímku inspiroval reálnými událostmi i Čapkovou stejnojmennou sbírkou fejetonů. Výsledek je oproti Vlastníkům a Mimořádné události určitě klidnější, pomalejší. Nesnaží se ani o velkou tragiku ani komedii, a stejně civilní a usazený jako jeho příběh a herecké výkony je i jeho výtvarno.
Cenu innogy pro objev roku obdržel autor citlivého rodinného dramatu Od marca do mája Martin Pavol Repka. Jeho prvotina překvapuje způsobem, jakým pomalu, klidně a v podstatě bez konfliktu ohledává své hrdiny – se stejnou láskou, se kterou v něm filmová maminka budí své děti. Podobný přístup je v dnešní uspěchané době a hladu po filmovém spektáklu překvapivým a skoro až hladivě meditativním zjevením.
V kategorii Mimo kino zvítězila krimi série Metoda Markovič: Hojer z produkce streamovací platformy Voyo. Hlavní postavu v dramatizaci životních osudů a nezvyklého profesního přístupu vyšetřovatele Jiřího Markoviče si zahrál Petr Lněnička. Mezi krátkými filmy bodovala animovaná černobílá žižkovská romance Hurikán v režii Jana Sasky.
Ceny české filmové kritiky 2024 (přehled oceněných)
Nejlepší film
Amerikánka – Viktor Tauš
Nejlepší dokument
Ještě nejsem, kým chci být – Klára Tasovská
Nejlepší režie
Amerikánka – Viktor Tauš
Nejlepší scénář
Rok vdovy – Eugen Liška
Nejlepší herec
Zahradníkův rok – Oldřich Kaiser
Nejlepší herečka
Rok vdovy – Pavla Beretová
Audiovizuální počin
Amerikánka, production design a návrhy kostýmů – Jan Kadlec
Cena innogy pro objev roku
Martin Pavol Repka – Od marca do mája
Mimo kino
Metoda Markovič: Hojer – Pavel Soukup, Jaroslav Hruška
Nejlepší krátký film
Hurikán – Jan Saska