Saská Kamenice nebo Chemnitz, město za horami, jež někteří znají pod starým názvem Karl Marx Stadt. Historie se na tomto saském Manchesteru vyřádila předivoce. Dnes se metropole jihozápadního Saska pomalu dere ze stínu významnějších Drážďan a Lipska. Že se daří potvrzuje i přidělení titulu Evropského hlavního města kultury na rok 2025. Pojeďte se do této industriální perly podívat FlixBusem, cesta z Prahy zabere jen cca 3 hodiny.
Evropa je propojená jako nikdy předtím. Pěkné počasí láka na cesty. Zkuste vyrazit do stínu Krušných hor a prozkoumat opomíjené město Chemnitz. Nástup do autobusu proběhne v Praze na Florenci, zvolit lze z cesty přes Drážďany, nebo přes Louny a Chomutov. Jízdenku lze zakoupit na internetu www.flixbus.cz v aplikaci nebo v partnerských prodejnách (případně přímo na Centrálním nádraží Florenc v prodejním okénku), cena jízdenky začíná na 249 korunách.
Chemnitz má slovanské kořeny a zálibu v technologii
Jako mnoho saských měst, i Kamenice má svoji slovanskou minulost. Praotec Čech místy svoji pouť přetáhl i přes hraniční hory. Dodnes v názvu města cítíme tu slovanskou Kamenici… První písemné zmínky souvisí s místním Benediktinským klášterem, založeným roku 1143. Klášter byl pověřen králem Konrádem III. k založení trhového města, k čemuž došlo po roce 1180. O rozvoj městských práv se zasloužil i císař Fridrich Barbarossa. Už ve středověku bylo město známé jako centrum textilního průmyslu a obchodu. Třetina obyvatel se věnovala oděvnictví.
Pověst města průmyslu a moderny se Chemnitzu držela právem. Vývoj a výzkum chemnitzkých rodáků rozhýbaly svět. V 17. a 18. století se manufakturní výroby rozjely na plno. Místní podnikatelé už nevyráběli jen sukno ale i nástroje na zpracování tkanin, vzniklo tak rozsáhlé odvětví strojírenství. V 19. století městu vládli průmyslníci – například Richard Hartmann, kterému se přezdívalo „Saský král lokomotiv“, zařídil napojení Chemnitz na železniční síť a spolu s dalšími se zasadili o radikální proměnu sice rušného, ale stále pouze podkrušnohorského města v mezinárodní obchodní a průmyslovou veličinu – saský Manchester. Od druhé poloviny 19. století strojírenské výrobky z Chemnitz na mezinárodních výstavách doslova deklasovaly tovar z anglického Manchesteru. Nové výrobní areály rostly na okrajích města jako houby po dešti. V roce 1936 se Chemnitz stal centrem automobilky Auto Union.
Obdobně rychlý vývoj zaznamenalo i město samotné. Na sklonku 19 století se už o Chemnitz mluví jako o velkoměstě. Centrum se významně zvelebovalo, bohatství bylo třeba uklázat i navenek. Vznikaly tak kulturní stánky, starší zástavba byla přestavována dle dobové módy. Na okrajích města jsou budovány velkolepé vilové čtvrti. Brzy byla zavedena hromadná doprava. Již v roce 1893 brázdily ulice města eletrické tramvaje. V polovině 30. let 20. století byl Chemnitz napojen na moderní dálniční síť.
Druhá světová válka znamenala pro Chemnitz nejprve přeorientování na zbrojní výrobu, a následně i zkázu, kdy od února do března 1945 došlo během spojeneckých náletů k téměř kompletnímu zničení centra města i továrních čtvrtí. Oblast více než 6 km čtverečních byla kompletně zdemolována. Namísto citlivých oprav se ovšem v polovině 50. let přistoupilo k výstavbě kompletně nového rozlehlého městského centra. Od 60. let pak vzniklo na okrajích města několik velkých sídlišť. Chemnitz byl také překřetěn, od roku 1953 do roku 1990 nesl hrdý název Karl-Marx Stadt (a to přesto, že Karel Marx Chemnitz nikdy nenavštívil). Po sjednocení Německa došlo k pokusům o návrat k tradiční podobě města. Rekostruují se původní tovární areály, některým místům architekti vracejí původní rád. Rozšiřuje se počet památkově chráněných budov v centru a široce se diskutuje nová podoba městského centra. Chemnitz je dodnes velmi živé město. Což dosvědčuje i udělení titulu Evropské hlavní město kultury pro rok 2025. Chemnitz má dnes téměř čtvrt milionu obyvatel a je jedním z rostoucích německých center, podle Německého atlasu rodiny se zde dobře žije mladým rodinám, v celoněmeckém srovnání obsadilo v oblasti tvorby a vzdělávání třetí příčku a mezi 40 německými velkoměsty dokonce Chemnitz zvítězil.
Tušili jste, že právě zde byla vynalezena termoska, jemný prací prášek a řada dalších užitečných věcí? I dnes je Chemnitz ekvivalentem hi-tech vývoje. Starobylá místní technická univerzita vzdělává přes deset tisíc studentů.
Co vidět v centru?
Jak jsme zmínili, centrum Kamenice čelilo nepřízni osudu. Na místech výstavných budov z přelomu 19. a 20. století jsou dnes většinou věžáky z období socialismu a eklektická a experimentální architektura let devadesátých. Již cestou od autobusového nádraží můžete objevovat místní kontrasty. Projdete po Třídě Národů – Strasse der Nationen. Na jedné straně ulice tradiční budovy z 19. století – pseudogotický kostel svatého Petra, na náměstí Theterplatz oceňovaný Opernhaus, klterému sekunuduje Galerie Kunstsammlungen Chemnitz (je součástí řetězce uměleckých muzeí na několika místech Chemnitz a lze zde obdivovat například sbírky věnované malířu Edvardu Munchovi), druhé straně ulice vévodí plánoviutá výstavba ze 60. let, kteoru tak dobře známe i z našich měst. Zde je ovšem dovedena do skutečně velkolepého rozměru.
Na křižovatce s Brückenstrasse se dočkáte nejznámějšího památníku. Mamutí busta Karla Marxe, odlitá v roce 1971 z bronzu je vysoká 7,1 metru a jedná se o druhou největší bustu na světě. Fasáda domu za památníkem je ozdobena rozsáhlou mozaikou s úryvkem textu socialistického manifestu („Proletáři všech zemí, spojte se!“) v německém, anglickém, francouzském a ruském jazyce. Přes ulici leží Stadhalle Chemnitz s připojeným hotelem, z jehož restaurace v 26. patře lze celé město nádherně prohlédnout. Hotel dnes slouží pro účely kongresů a je pravděpodobné, že během konání Evropského hlavního města kultury v příštím roce hotel pořádně ožije. V parku před Stadthalle to celý rok žije. O prázdninách jsou zde stánky s aktivitami pro děti i dospělé. Určitě neváhejte minimálně nakouknout pod tvořivé ruce místních animátorů. Z parku ž je to jen co by kamenem dohodil na hlavní náměstí.
Cestou ještě mineme Roter Turm červenou cihlovou věž, jediný pozůstatek původního městekého opevnění. Podle této památky se pojmenoval i místní pivovar, jehož hospůdku lze navštívit na blízkém náměstí.Na Neumarkt a Markt dominují budovy staré a nové radnice. V nové pseudogotické budově navštivte bohatě zásobené informační centrum. Představí a naplánují vám tu výlet po městě i jeho okolí, poradí i s dopravou a ubytováním. Lze zde zakoupit také vstupenky do muzeí a galerií na jednom místě. Zrekosntruovaná stará radnice ohromí svojí renesanční fasádou. Poslechněte si zvonkorhu, která je umístěna na věži. V horkém počasí oceníte sestavu fontán, která nedávno také před radnicí přibyla. Na náměstí se pravidělně konají trhy, nakoupíte místní ovoce a zeleninu, sladkosti i nakládané lahůdky. Projít se trhem je tu skvělý zážitek. Na hraně naměstí vydržela bombardování jedna jediná barokní fasáda. Chemničtí ji opravili a barokní Schlosserhaus dnes opět může zdobit město. Za rohem radnice doporučujeme navštívit Jakobi kirche – jeden z významných kostelů německé svatojakubské trasy. Jak město vypadalo v éře reálného socialismu může napovědět navazující náměstí Rosenhof. Dnes jde o nákupní třídu, kde se často konají kulturní a společenské akce.
Město plné muzeí – je nač vzpomínat
Chemnitz se chlubí opravdu velkým množstvím muzeí. V původním obchodním domě das TIETZ lze například obdivovat celý zkaměnělý les. Určitě sem zajděte, od náměstí je kousek a pohlédnout na zkaměnělé velikány do výšky několika metrů se jen tak někde nepoštěstí. Na téže adrese sídlí také Muzeum přírodních věd. Jen o blok dál v původně modernistickém obchodním domě Kaufhaus Schocken našlo umsítění Státní archelogické muzeum. Zde lze v několik patrech projít geologickou historii celého regionu, včetně expozice věnované archiotektovi a budově muzea. Svého času šlo o vskutku netypický objekt.
Dalším objektem hodným návštěvy může být Muzeum Guinzenhausen, součást Uměleckých sbírek Chemnitz. V tomto muzeu nad řekou Kamenicí je téměř dva a půl tisíce děl moderních umělců 20. století. Díla sbíral aukční obchodník Alfred Gunzenhauser, muzeum bylo otevřeno v roce 2007 za účasti německého prezidenta Horsta Köhlera a dodnes je jedním z nejvýznamnějších sbírek moderního umění v Německu.
Chemnitz bylo především průmyslovým centrem a proto nepřekvapí, že několik muzeí je zde věnopváno právě průmyslu. Nejucelenější přehled nabídne Industriemuseum Chemnitz, na které byla adaptována nádherná stará tovární budova. Dojeďte sem (podobně jako do dalších od centra vzdálenějších míst) tramvají, našince jistě potěší, že zdejší radnice vybrala tramvaje od Škodovky. Trvalé výstavy o vývoji průmyslu jsou tu chytře připravené, ukazují vliv techniky na člověka a jakým způsobem může technika měnit náš život. Nechybí ani futuristické výhledy do budoucnosti. Náročné téma průmyslu je tu zpracováno hravě a často interkativně. Děti se určitě nebudou nudit. Další zastávkou může být Muzeum tramvají, nebo Muzeum hodinek, děti potěší výstavy v Muzeu německých hraček. Skvělým tipem je Muezum saské železnice. Tady si prohlédnete desítky nádherných strojů. Pokud vyrazíte do Chemnitz mezi 23. a 25. srpnem, určitě si dejte do kalendáře festival místní výtopny: Heizhausfest. Jedná se o mekku všech německým milovníků parních vlaků. Větší koncentraci lokomotiv než na Heizfestu nenajdete. Upozorňujeme ovšem, že mezi parními stroji může být i pěkně horko.
S rostoucím průmyslem rostly i nároky majitelů továren na exkluzivní bydlení. A prohlídku autentické továrnické vily nabízí i Chemnitz. Ve stráni nad řekou se žlutým nátěrem vyjímá Villa Esche. Dům pro továrníka Escheho vyprojektoval architekt Henry van de Velde. Muzeum ve vile ukazuje život místní smetánky na počátku 20. století i osudy světoznámého belgického architekta.
Chemnitz je velké město s nepřebernou řadou atrakcí. Najdete tu zoologickou i botanickou zahradu. Za navštěvu stojí park a rybník Schlossteich nad nímž stojí starý benediktinský klášter. V blízkém parku si lze užít jízdu školní železnicí. Malou úzkorozchodku jezdící po parku tu obsluhují děti školou povinné. Pro prcky všech velikostí jde o skvělý zážitek.
Na svoji velkou roli v příštím rce se město chystá již nyní. V rekonstruované hale Hartmannovy továrny na nábřeží řeky Kamenice se odehrají hlavní události Evropského hlavního města Kultury 2025. Již nyní vás tu provedou a představí, co vše se skrývá pod motem C(see) the Unseen, což se dá přeložit jako „Uvidíte nevídané“. Plánů tu mají na rok 2025 pořádnou dávku a jelikož se jedná o město v sousedství – počítají tu i se zapojením české veřejnosti. Například dojde k obnovení jisté verze cyklistického závodu míru.
Ani kulinářsky návštěvíci Chemnitz nestrádají. Tři místní restaurace se chlubí zápisem do průvodce Michelin. Mimo jiné například právě restaurace ve Ville Esche. Klasické německé hospůdky s dobrým pivem a vepřovou pečínkou se zelím a knedlíky najdete na každém rohu, sekundují klobásky i kebab ze stánků. Místní kavárny a cukrárny nabídnou vše, na co jsme v Německu zvyklí a možná i trochu víc: kavárenská kultura je totiž současnou vyhcázející hvězdou Chemnitzu, místní nedají dopustit na pražírnu kávy Bohnenmeister, která ručně vyrábí jedinečnou a chuťově výraznou kávu. Pražení uvidíte přímo na místě při ochutnávání hotového espressa.
Výhodnou varianou cesty je zvolení FlixBusu
Ať už vás do Chemnitz láká cokoliv, neváhejte a vyrazte. Město, které si zažilo tolik historických vzestupů a pádu se opět dere na výsluní a my doporučujeme, abyste toho byli přímými svědky. Štastnou cestu do Saské Kamenice. Pokud máte rádi živé obrázky podívejte se na pořad TV A11 Cestování s FlixBusem. Jejich štáb se do města vydal a nejzajímavější místa představuje v televizním dokumentu. Záznam v iVysílání naleznete zde: https://tv.a11.cz/video/19026-saska-kamenice-nemecko/
Do Chemnitz lze cestovat z Prahy, Loun i Chomutova. S přestupem v Praze z jakéhokoli místa v Česku. Vydejte se do perly pod Krušnými horami. Jízdenky najdete na www.Flixbus.cz , v aplikaci nebo v partnerských prodejnách.
Ilustrační obrázky destinací pochází z webů Kudyznudy a Fotolia.